Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tuchotice

Osada původu staršího, ale rozvoj její dlužno klásti do doby rozkvětu a slávy dolů kutnohorských. Důvodem jest lesnaté okolí, kteréž dříví v dřevěné uhlí panství malešovskému dodávalo a s Malešovským pak v celku na Hory odvádělo.

Obec tuchotická leží asi 400m nad mořem jihozápadně 7,5 km od Hory Kutné, má 34 domy se 192 obyvateli – až na 4 – vesměs katolického náboženství. Lid dosahuje průměrného stáří 5é roků. Nejstarší rodiny jsou:Štolbova a Pokorných.

 Domy jsou nesrovnané kolem návsi a po návsi různě rozestaveny. Z návsi jen jediná spořádanější ulice vede k severní straně na silnici. Domy jsou kryty většinou došky; jen některé taškami a břidlicí.

 Kotlina tuchotická jako podúpatí „Vysoké“ dává vznik několika pramenům a studánkám, zejména: Z návsi tuchotické sbíhají se pramínky vod v jeden potůček a ten teče jihovýchodním směrem, spojuje se s druhým potůčkem, kterýž sem od silnice malešovsko-poličenské přichází a oba pak k Lázním Roztěžským spějí, když v lese roztěžském přiliv nový potůček, který sem teče od cesty vidické. Posilněny pak pod Lázněmi potůčkem, vytékajícím z rybníka Jordánku u vsi Roztěže, padají u mostiště, poblíž Karlova mlýna, do náhonu Vrchlice.

 Jiný potůček „Vejvaninka“ vzniká ve strži křovím a travou porostlé, „Vejvanina“ zvané, protéká údolím až ke mlýnu Rabštejnce a tu padá do Vrchlice.

 Rybníků bylo u osady tuchotické mnoho, z nichž však ani jediný není pod vodou. Všecky jsou vypuštěny. Vzpomínáme jen: Hořejší, Dolejší a Malý Tuchotický rybník. Jsou v pole, menší část v luka proměněna. Studánky jsou u Tuchotic čtyři ve vsi, jezírko na panských lukách (dáva v suchých létech jediné vody), Svěcená u cesty roztěžšké a studánka na panských lukách u Karlova, kteráž jest pro osadu tu pravým dobrodiním.

 Osada tuchotická rozkládá se v kotlině a kolem ní vystupují vyvýšeniny: U Sloupu 428m, Skalka 423m, nad Mokří a Šedivousek. Prorvy podobající se dlouhým údolím jsou zde „Červenka“ k Roztěži a „Vejvanina“ ku mlýnu Rabštejnce se táhnoucí.

 Hlavní živnost obyvatelstva jest polní hospodářství. Řemeslníci, kteří tu usazeni jsou (obuvník, krejčí, kovář), mají taký každý kousek pole, aby živobytí lépe uhájiti mohli. Obec má svého majetku dva domky a 8ha 72a 55m² pozemků za něž odvádí 121 K daní. Celá obec s Karlovem má výměry 332ha 92a 60m² a platí daní 2209 K 75 h. U obce tuchotické daří se všecky druhy obilí a řepa. Nejzajímavější názvy tratí: u Študenta, ve Vejvaninách, u Březiny, v Doubravech, na Hrobech, na Dolečkách, Robousy a na Lhotách.

 Luk je u obce málo a pěstují se racionálně. Ovocnictví stojí na stupni středním, ač krajina jest dosti hojně osázena stromovím. V obci je založena stromová školka.

 

Škola. 

 Do r. 1810 náležely osady Tuchotice a Karlov školou do Suchdola. Týmž rokem založila sobě obec pro svých 40 dítek soukromou školu v Tuchoticích, kam nyní děti z Karlova a Vidic do školy chodily. Plných deset let vyučovalo se po číslech, šestnáct roků propůjčoval zdejší rychtář V. Štolba svůj dům č. p. 21 za školu a to bylo až do vzrůstu jeho dítek. Když pak r. 1836 nechtěl více místnost škole propůjčit, tu teprv pomýšleno na stavbu.

 O stavbu školy veden spor, neboť každá obec chtěla školu míti doma. Konečně spor urovnán tím, že obec ta, které bude škola přiřknuta, má nésti polovici celého nákladu. Vys. guberbnium přiřklo ještě r. 1836 jednotřídní školu Tuchoticům a prohlásilo ji za veřejnou. Nová budova byla dostavěna r. 1839. Právo patronátní náleželo všem třem obcím společně.

 R. 1852 byla Tuchoticům přiškolena obec Mezholezy, kteréž dosud náležely školou k Suchdolu. Když r. 1875 dostoupil počet dítek 130, nařízeno obci rozšířiti školu o druhou třídu. Nový povstal z toho proces, poněvadž teď obec mezholeská se chtěla odškoliti a k nově vystavené dvoutřídní škole v Miskovicích. přiškoliti.

 Spor prošel všecky instance a Tuchoticům nařízeno stavěti školu novou a dvou třídách. Leč při počátku stavby přišel zákaz dále stavěti, poněvadž spor s obcí mezholeskou na novo povstal. Spor ukončen byl r. 1882 tím, že Mezholezy přiděleny byly školou k Miskovicům.

 Tuchoticům zbyli teď po odškolení r. 1883 – 92 dítky. Ale obec starala se dále o zvelebení školy. Hned r. 1894 počala míst. škol. rada jednati o rozšíření školy s patřičnými úřady, majíc za to, že srozuměny budou obě sem přiškolené obce s touto myšlenkou.

 Leč zmátly se! Obec Vidice nechce slyšeti o nákladu na rozšíření školy a žádala, aby povoleno bylo ji se odškoliti z Tuchotic a doma novou jednotřídní školu vystavěti. Spor ten veden čtyři léta, ale dopadl v neprospěch Vidic. A tak vynesením c. k. zem. rady ze dne 5. května r. 1899 bylo povoleno rozšířit školu v Tuchoticíh a počalo se ihned s přístavbou a ještě téhož roku započalo se v obou třídách vyučovati. Na školu starou postaveno poschodí a zřízena škola pohodlná a tvrdým krytem opatřená.

 Původní služné učitele tuchotického bylo 6 kr. v I., 8 kr. v II a 12 kr. v III. Oddělení sobotálesu z dítka jednoho měsíčně, z každé živnosti přiškolených osad věrtel žita – dále z panství malešovského 4 sáhy měk., 1 sáh tvrd. ……… a 2 sáhy tvrdých otýpek a ½ korce palouku.

 Na škole byla obecní zvonička a učitel byl zároveň zvoníkem. Ze to užíval až do r. 1899 čtyři korce pole zdarma. Týmž rokem škola přestavěna a pro zvonek vystavěna nová kaplička na návsi.

 Poslednější dobou dávka žita byla ze živností vykoupena v ceně 24 zl. …… kr.

 Od založení zdejší školy působili do r. 1816 učitelé: Jan Brnka, Ant. Procházka, Jan Hromádko, Josef Štégr, Jan Dubenský, Václav Esner (1816 -26), …………………………………

 O školu starala se za doby staré vždy obec svědomitě a místní školní rada činí za doby nov. škol. zák. totéž s plným vědomím.

 Přiškolené obce jsou: Karlov 1150m, Vidice 1380m vzdálené. Mládež po vyjití školy oddává se řemeslu a některá jde na studie, jiná opět do škol rolnických. Dívky jdou do služeb a zámožnější dávají učiti u švadlen ženským ručním pracím, ještě zámožnější posílají také do škol hospodyňských.

 Tam, kde stojí dnes domek č. pop. 27., stála za nejstarší doby tvrz. Doposud se zde říká „na hradě“, „na valech“ a pod. a také jsou patrně znatelny příkopy, jež jako valy hrad obklopovaly. Kdy hrad nebo tvrz založeny byly a kdy za své vzaly naprosto říci nelze. Heber se však domnívá, že zajisté již počátkem XIV. století tvrz stála a náležela vladycké rodině. R. 1558 byla tvrz tuchotická pustou. Po vsi nazýval se již r. 1303 Volimír z Tuchotic a r. 1384 byl v držení Tuchotic Matěj Merspach, ale již r. 1396 koupil Tuchotice Václav rychtář z Budějovic. R. 1407 připomíná se Jan z Tuchotic, kterýž byl patronem kostela na Vysoké. R. 1513 prodává v měsíci listopadu Jan z Prachňan, syn Bartoše z Prachňan, své dědictví na zemi, kteréž se mu dostalo po otci jeho a mezi osadami těmi jsou také Tuchotice, panu Kunšovi Bohdaneckému z Hodkova za 2500 kop gr. č. Byly tedy Tuchotice koncem XV. Století majetkem Bartoše z Prachňan.

 Do knih kutnohorských byl vložen kšaft Václava Svadby z Tuchotic, kterýž byl v držení části Tuchotic. A z něho se také dovídáme, že on daroval kostelu svému podacímu na Vysoké skvostný kalich. Po smrti jeho uvázal se v držení této části jeho syn Jaroš Svadba z Tuchotic. Statek tuchotický měl roku 1528 v držení Václav Okrouhlický z Kněnic a ten prodal Tuchotice, Vidice a úděl na Mezholesích, k němuž též patronát na Vysoké a ve Vidicích přináležel Václavu Popelovi z Vesce, pánu na Suchdole za 1350 kop gr. č. Václ. Popel připojil celé zboží k Suchodolu.

 Po smrti Václava Popela, kterýž byl r. 1547 ve svádě od Čeňka Dačického z Barchova v Kolíně zabit, rozdělili se synové o statek otcův s Suchdol s Tuchoticemi připadly synu Janovi. Ten však byl hýřilem a nemohl statek udržeti a prodal jej po částech, tak že ves Tuchotice, pustou tvrz a hostinec koupil od něho r. 1558 Jan st. Salava z Lípy za 1125 kop. gr. č. a ten je připojil k panství malešovskému.

 Poddanstvím i robotou náležely Tuchotice dílem Suchdolu, dílem na Malešov, dle toho, byly-li spojeny se Suchdolem, anebo s Malešovem. Po vydání patentu robotního panovala rodina z Osteinu a z Dalberku. Karel svob. pán  z Dalberku přejav panství r. 1818 ve vlastní správu, dovolil poddaným vykoupiti se na jeden den z roboty. Takové smlouvy o výkupu mezi poddanými a vrchností obnovovány každým třetím rokem a podléhaly ovšem stvrzení zeměpanských úřadů. Rodina z Dalberků pro svou milou a šlechetnou povahu zapsala se v srdci svých poddaných. Od r. 1848 – roku svobody – jsou i Tuchotičtí sedláci svobodní a svobody té dovedou si i vážiti.

 Tuchotice náleží farou do Suchdola, poštou do Miskovic, četnickou stanicí do Suchdola. Telegr. stanicí  a obvodem zdravotním odkázány jsou do Malešova a přispívají na lékaře roč. 47 K 68 h. Nejbližší nádraží jest Malešov na míst. dráze  Hora Kutná – Zruč.

 


Více o historii Tuchotic se budu snažit dodávat průběžně, děkuji za pochopení.


............ nutno doplnit.